Hlavní principy tábora Klubu 112

Principy tábora Klubu 112 se připravuje. Děkujeme za pochopení.

Tábory Klubu 112 stejně tak personál a dospěláci tohoto tábora mají vizi, kterou chtějí naplnit právě prostřednictvím našich táborů.

Již dlouhodobě sledujeme jak se děti, jejich chování a přístup ke všemu mění. A podobně se mění i jejich rodiče. Rodiče si stěžují na své děti, stěžují si na cizí děti, stěžují si na učitele, stěžují si na každého, kdo přijde do kontaktu s dětmi, že to dělají špatně, dělají toho málo, dělají to nedostastečně. Zkrátka, stěžují si na kdekoho a na kde co. A právě rodiče jsou ti, kteří to vše mohou změnit. A také musí změnit. Škola, kroužky i my jako tábor, můžeme jen podat pomocnou ruku.

21. století - mrzutá nálada

Rodiče i ostatní dospělí jsou mrzutí, že jejich děti vejrají jen do mobilů. A přitom to jsou rodiče, kteří mobilní telefony svým dětem kupují. Ano. Děti to berou jako hračky. A děti si rády hrají. Jenže, kde je ta hranice mezi rozumným užíváním hraček nebo závislostí? Je to snadné. Nabídněte dětem jinou alternativu bez mobilů a sami uvidíte. Rozumné dítě, které má mobil jen na chvilky nudy se rádo zapojí, umí se bavit off-line, umí se smát a umí si užívat nabídnuté zábavy. Závislé dítko je smutné, nebaví se a už se těší, jak při prvním okamžiku se podívá na svého pětipalcového kamaráda jen aby si spustilo stupidní hru, která ho nikam neposune a nic mu nedá. Jen proto, že je to vlk samotář a maximálně na sociální síti sdílí s on-line kamarády své pseudozážitky z her.

My nabízíme pravou zábavu ...

A to je přesně to, co děláme. Nabízíme alternativu. Mnoho dětí zná hru Člověče, nezlob se z apek mobilů, ale že by si vzaly klasickou deskovou hru, to přeci není cool. Dá to zabrat. Ale snažíme se náš program vymýšlet tak, aby byl dobrou náhradou za on-line zábavu.

Mobilní telefon ≠ univerzální hračka

Ale, dítko přijede z víkendu, z tábora a je to přesně rodič, co mu řekne "jdi si do pokojíku a hraj si". A co udělá dítko? V tom lepším poslechne a jde si hrát a jakou hračku má nejraději? No přeci mobil. A jsme zase u toho. Je to na rodičích. Přesně to na táborech vídáme. Tajně používané telefony. Hysteráky dětí u autobusu když zjistí, že si mobil sebou opravdu vzít nemohou. A mnoho dalších případů. Často sdělují, že jim vadí, že nemohou být ve spojení s kamarády ... ano, nejsou on-line. Ale mohou napsat pohled, krátký dopis, dlouhý dopis. Ale to přeci není cool. Opravdu bych chtěl vidět jak by dopadl svět, kdyby všechny sítě, Internety, vyhledávače, stránky a servery spadly. Co by se dělo? A právě na to se připravujeme. A snažíme se připravit i vaše děti. A to nemluvím o tom, jak je nebezpečné mít na táboře mobilní telefon. Dítěti se ten den nalíbí program, nechutná mu jídlo nebo ho z únavy bolí hlava a hned to píše rodičům, kteří pak hned volají na tábor se slovy "jak je tohle možné?".

No ty se v tom jídle zase rejpeš ...

Jestli ti to nechutná, vezmi si z lednice něco jiného. Zase další klasika. A my to vnímáme jako velmi negativní záležitost. Platíme dětem ve školních jídelnách obědy, dostávají svačiny, doma snídaně, obědy a večeře a děti to odmítají jíst, a proto mnoho originálních výmluv. Mě to nechutná! Bylo toho moc! Nedalo se to sníst! Bylo to přesolené! Bylo to nedosolené! Já nejím maso! Já nejím zeleninku! No zkrátka celý tatínek (nebo maminka). Dítě dělá jen to co vidí. Ano, dídě se učí nápodobou. Napodobuje letopočty které slyšel v hodinách dějepisu, napodobuje měkká a tvrdá i(y), napodobuje výsledky v matematice. A stejně tak napodobuje i své okolí v přístupu k jídlu.

Řízek = placka masa, mouka, vajíčko, strouhanka

Jak je možné, že téměř u všech dětí vítězí řízek? Co je to řízek? Placka masa. Obalená ve vajíčku, mouce a strouhance. Delikatesa. Pak mu dáte to samé maso a on řekne, že maso nejí. Nemá rádo vajíčkovou pomazánku. Nemá rádo chleba, nemá rádo nic. Jen řízek. A vlastně ještě hranolky. Ale brambory? Uvařené? No fuj. A co teprve v bramboračce? No kdo tenhle humus vymyslel? To se nedá jíst. Ne ne. Je to zcela jinak. Dětem chutná. A budou jíst vše, co uvidí u ostatních a když se jim to správně vysvětlí, že jíst se musí, ale ovšem zdravě. Protože nezdravá kuchyně začíná vyhrávat i u nás. Divíme se, že děti nedojídají. Ale kdo jim řekne "dojez to"? Špatbý rodič? Dobrý rodič? Špatná učitelka? Dobrá učitelka? Špatný vedoucí? Nebo dobrý vedoucí? Tábory připravují z malé části děti také na budoucnost. Ale jaká bude? V přebytku a luxusu? A nebo můžeme taky stát ve frontách před Nadějí a vyčkávat na příděl jídla? Už to slyším: "Promiňte, ale já zeleninku a maso nejím" :)
A občas stačí tak málo. Říci jen pár slov: "Přestaň se v tom rejpat a dojez to!".

Toliko srandy při výdeji jídla

Nejvtipnější okamžiky na táboře jsou, když dítě přijde k výdejnímu okénku kuchyně a řekne: "Já tohle nejím!" A když se ho zeptáte: "Víš co to je?", neumí ani odpovědět. Zkrátka jen naučená pohotová odpověď. Ale ne od nás. Kde pak ji asi dítko vzalo? A standardně, dostane porci a pak si jde ještě přidat, protože poznal nevídané chutě a ve finále si šmakuje.
Při tom správná výživa, vyvážený jídelníček, z dobrých potravin a správné porce jsou klíčem ke všemu. A především jako prevence před obezitou, která jde ruku v ruce s pohybem a aktivním trávením času.

Děti bez pohybu

Průměrný čas, který dítě věnuje pohybu je pozor, raději se pevně držte, jen hodina denně. A to je průměr. Jasně z toho vychází, že některé děti se nehýbají vůbec a ty které ano, to vytáhnou až na průměrnou hodinu denně. Cos je zbytek? Vysedávání u mobilů? Vysedávání u PC? Polehávání u TV? No ano. Je to přesně tak. A pak ty samé děti přijedou na dětský tábor našeho charakteru a mají se hýbat denně několik hodin? Opět jsme u toho. Aby to zvládly, musí se najíst. Ale co jim vařit? Každý den řízky? Každý den hranolky? Nemyslitelné ...

Polévka je grunt, kdo ji nejí, bude špunt

Polévky jsou základ. To věděla každá babička. Kdo si dal k obědu polévku, dobře se najedl. Nejen že krásně nastartovala žaludek, ale po polévce se málo kdo přejí třeba těžkým jídlem z pocitu hladu. A pocit těžkého břicha na táboře? To je hned zbytečná cesta na marodku, nucený odpočinek na chatičce nebo i náročná cesta k doktorovi. Ale proč? Protože děti nejí polévky? Nají je doma. Nejí je ve škole. Neznají polévky. Ale, měly by znát polévky. No a protože se na táboře děláme s těmi nejlepšími polévkami a chceme, aby dítě na táboře poznalo chuť alespoň deseti polévek, pak zase chceme, aby je děti jedly. A když se dobře nají, mohou být pak zase aktivní, zvládnou náš program a zbytečně nemlsají. Protože cukry z mlsání nejsou zcela nejlepší :)
Co způsobí rychlé cukry? Jen megarychlé zlobení a co způsobí zlobení? No přeci nějaký ten malér a co je po maléru? Je to různé, ale někdy přichází i trest, který je ve finále děsně zbytečný, protože stačilo si dát polévku, hlavní jídlo a ne místo toho tři tatranky z balíčku od maminky.
To nám to do sebe pěkně zapadá, že? :)

Bez glutamátů, éček a dalších "jedů"

Je to asi 5 let co jsem jako hlavní vedoucí rozhodl, že se na našem táboře nebudou používat glutamáty, potraviny obsahující některá éčka, palmový olej a mnoho dalšího. Krásné rozhodnutí. Ale zkuste si pak uvařit :) Jde to, ale je to náročné. Nic méně, jdeme touto cestou a jde to. Je to cesta hrbolatá, ale chceme ukázat, že to jde. Nakoupit pro vaření je náročnější. Vybrat správné svačinky pro děti taky. Některé suroviny prostě nepoužíváme. I koření sí míchame vlastní. Olej jen slunečnicový. Nepoužíváme sypké dochucovací prostředky. Žádné rádoby bujóny. Nic. Jdeme pěkně od základů. Ono je snadnější otevřít pixlu s něčím co je příchuť hovězího vývaru než si udělat 30 litrů poctivého vývaru. Ale ta radost na konci. Zkrátka pocit k nepopsání.

A co je na tom tak super? Nejen že neotravujeme jedy vaše-naše děti, ale především víme co do nich cpeme. A nejsou to jídla, která ovlivňují jejich chování. Napříkald jen ve ztratce:
glutamáty blokují pocit nasycenosti = děti více jí,
některá éčka ovlivňují chování, samozřejmě negativně,
palmový olej je prostě jen nekvalitní a jeho jedinou výhodou je, že je levný :) Pryč s ním. Na náš tábor nepatří :)

První tři dny = generální oprava dětí

Abychom mohli začít s dětmi realizovat náš náročný program, pustit je před naše V.I.P. návštěvy, musíme si děti opravit. Děti na tábor přijedou rozlítané, neukázněné a někdy zlobí až hanba. A proto máme pravidlo tří dnů, kdy si děti upravujeme k obrazu našemu. Odnaučujeme je mluvit sprostě, učíme je poslouchat a jsou připravování na náš standard chování. Postupujeme jak jinak, dětskými krůčky. Do hlaviček jim vkládáme novinky jako že se pozdraví, musí se poprosit, pak je zase slušnost poděkovat, v jídelně si chlapci musí sundavat čepici, naopak všude mimo jídelnu čepici nosit musí i dívky. Učíme je, že základní výbavou pro tábor je mimo čepice také lahev s pitím, vhodná obuv, vhodné oblečení a podobně. A jakmile se toto naučí tak víme, že máme z části vyhráno :) Pak najednou, jako by 5 minut bylo opravdu 5 minut, protože nevracíte celý oddíl pro zapomenuté čepice, prázdné lahve na pití, atd. Šetří to čas a dospělákům to zlepšuje náladu.
Zkrátka, abychom s dětmi mohli absolvovat náš náročný a propracovaný program, musí se děti děti naučit táborovému řádu. Teprve až po té můžeme dětem důvěřovat a nemít obavy o kouzelníkovy kruhy :)

A není to jen o chování, ale je to také o jiných návycích. Učíme například děti splachovat. Učíme děti si pořádně mýt ruce. Učíme děti, aby po umytí rukou zavřely kohoutky. Učíme je, co dělat s ruličkou spotřebovaného toaletního papíru. Učíme je, že na utírání zadečků je tu toaletní papír a ne vykachličkovaná stěna záchoda :) No buďte rádi, že vám neříkáme úplně všechno. Je vtipné, že například abyste dostali dítě do školky, musí projevit alespoň základní schopnosti a projevy samostatnosti. No a pak přijdete na záchod, na který chodí školní děti a tam něco hnědého rozmatlaného po stěně! No fuj! :) Ale co, řeknete si "jsou to děti", tak je toho naučíme více :)

To byste ani nevěřili, co vše můžeme na táboře zažít ...

A prosím, toto není typický znak všech dětí, rodičů a rodin. Ale je to průřez. Nebuďte prosím vztahovační pokud víte, že u vás je vše v pořádku, snažíte se, věnujete se dětem, hrajete si s nimi, vaříte jim poctivá jídla. Je to spíše ohlédnutí za systémem a základními principy tábora Klubu 112 a především vysvětlení, proč to a to děláme a dělat budeme, dokud bude panovat "Doba mrzutá". Všem moc děkuji za pozornost, případné námitky i názory jak vše zlepšit a dát ten náš plácek do cajku.
Váš HV/HB :)

Kontaktní formulář
✗   ZAVŘÍT KONTAKTNÍ FORMULÁŘ