Jan Borůvka, HV/HB - hlavní vedoucí tábora Klubu 112

Narozen: 1978 v Praze
Vzdělání: Vysokoškolské - Ekonomie a Management
Zaměstnání: jednatel Klubu 112, šéfredaktor časopisu KURÁŽ, konzultant na volné noze, Hasiči Praha 1997 - 2013
Záliby: rodina & dcera, létání, survival, hudba, fotografie, vaření, informace a vzdělávání - pedagogika, psychologie a komunikace

"To to letí ... letí .. letí .. před pár lety super nápad na hranici s bláznivou myšlenkou ... a dnes už připravuji a realizuji 12. tábor v pořadí a to jen pod hlavičkou mé organizace, kterou jsem v roce 2005 založil. Jsem hlavas tělem i duší. Od září do června připravuji program do posledního detailu a pak na táborech dohlížím, aby každý detail byl perfektně realizován a do sebe vše zapadalo. Umím se s dětmi od srdce zasmát, dobře je pobavit a stejně tak dokážu zařvat, že i kuchař chce jet domů. Mám dobré nápady. Mám fantazii. Umím si poradit téměř v každé situaci. A také, ruku na srdce, umím poslat nevychované dítě domů. Náročný program tábora jako je ten náš, není určen dětem, které potřebují speciální výchovnou péči. Zatím jsem to udělal jen dvakrát .. ale v případě, že znovu narazím na dítě, kterému chybí alespoň základy vychování, disciplíny, úcty a respektu, nenechám si narušovat chod tábora a omezovat tak program ostatním, hodným dětem. Zkrátka, ten můj plácek bude v pořádku a bude to místo, kde vše funguje jak má.

Můj hrad, moje pravidla

Jak často říkám ... Můj hrad, moje pravidla. A má pravidla platí pro všechny. Mé dospěláky, naše/vaše děti a také jejich rodiče. Občas vidím, po kom to dítko je ... a skvěle to zapadá do sebe ... Chovejte se ke mě prosím s respektem a dostane se vám stejné reakce. Zkoušejte na mě cokoliv .. a se zlou pochodíte :) Prosby dle etikety začínejte slůvkem prosím a věty zakončujte slovíčkem děkuji a věřte, že vám rád vyjdu vstříc. Na nepříjemné lidi jsem také nepříjemný a občas si rád zařvu :) Kór na oprskliny, které si myslí, že mohou cokoliv .. to na mém táboře mohu opravdu jen já a pak hrstka vyvolených :) Jsem hlavní vedoucí a ne au-pairka nebo něčí poskok. Bohužel, někdy se tak z reakcí některých rodičů ve stylu "hej ty, chci tohle" cítím ...
Máme na táboře nastavená pravidla, která nám zjednodušují práci a platí bez výjimky pro každého. My pak stíháme náš náročný program, který opravdu jen tak jinde nenajdete :)
Jak máme chtít po dětech projevy slušného chování a kázně, když u svých rodičů vidí to, co občas vidí? :)

Hlavas s bohatými zkušenostmi

Pod rukama mi prošlo více jak 1000 dětí. Mám zkušenosti a mám důvtip. Nebojím se využít všeho, abych měl na svém kontě další dobrý, povedený tábor a spokojené děti :) Mou prioritou jsou děti. Rodiče nikoliv :)
Snad jsem vás nyní neodradil, ale muselo to na této stránce ven. Nyní víte komu svěřujete své dítě a kdo pro ty vaše ratolesti připravuje prázdninovou zábavu a zároveň, kdo, jak a proč ušel tu desetiletou cestu a vlastně jen pro to, aby viděl šťastné a spokojené dětské tváře :) "

A nyní ještě trochu volněji ...

Dovolte mi, abych Vás ještě seznámil s některými z principů mého tábora. Jsem rodič. Mám náctiletou dceru. Je mi přes čtyřicet let, jsem občan a bydlím na sídlišti kousek od školy. A doslova každý den sleduji, jak naše společnost jde jednoduše a slušně řečeno do háje. A proto jsem se rozhodl, že ten svůj plácek kolem sebe vylepším. Nedělám tábory kvůli výdělku a taky nedělám tábory jen jako zábavu. Sleduji vyšší cíle a vyšší principy. Snažím se vždy dělat věci na 112% a to je tak trochu kámen úrazu. Vím, že rodiče nemají na své děti tolik času, kolik potřebují. Jsou zaměstnáni, jsou zaneprázdněni, a proto si to rodiče hodně zlehčují. A já se snažím to komplikované zlepšovat :)

Na základě objednávky

Rodiče mi píšou v přihláškách, co vše jejich ratolesti nejí. Jak neposlouchají. Jací jsou bordeláři a podobně. A právě proto přeci jedou na tábor :) Aby se naučily jíst, aby se taky naučily jinde poslouchat, aby se naučily uklízet :)

Tou cestou, tím směrem, prý bych se dávno, měl dát ...

Vydal jsem se cestou, kdy na táboře vaříme opravdu to nejkvalitnější jídlo. Stejně kvalitní, jako to dělávaly naše babičky. Bez éček. Bez chemie. Vše pěkně poctivě a od základů. Možná zbytečně dáváme do jídla 2x více, než bychom museli. Ale děláme to tak. Pěkně poctivě. Tak to máme rádi. A proto i chceme, aby naše-vaše děti na táboře jedly a naučily se jíst zeleninku, masíčko, polévečky a podobně. Našim dětem na táboře chutná. Samozřejmě. Ne všechno! Ale rozhodně neděláme blafy. A na oplátku pak zase dětem uděláme vafle, palačinky nebo domácí hranolky z pravých brambor a ne kukuřičné moučky. Už to trochu zapadá do sebe, že? :)

Hlavně všechno v klídku ...

Nikdo na vaše děti neřve, aby dojedly, co jim opravdu nechutná. Ale umí se v jídle pěkně porejpat protože ví, že na chatičce mají balíček plný sladkostí a děti rozhodně raději mlsají, než jedí hráškovou polévku :) A co je ve sladkostech? Zase jen a jen éčka. Éčka, která způsobují zlobení, nepozornost a podobně. A to nemluvím doslova o jedech, kterých je v dnešních výrobcích doslova hafec. Jen proto, že je to levnější. Víte například, že jídlo se vyrábí i z dehtu? No fuj .. to raději uděláme poctivý vývar, který ale pak musí někdo sníst :) Nejsme doma, kde dítě když řekne že mu to nechutná otevřeme ledničku a naservírujeme něco jiného. Sám jsem jezdil na desítky táborů jako dítě. I do ozdravoven na měsíce. Pamatuji si, jak na mě řvaly sestřičky ať to koukám dojíst a doslova jsem bulel nad talířem. A nic ... díky tomu vím, že sním všecno. Jídlo má nasytit. Jídlo má dodat energii. A když k tomu navíc chutná, je to příjemný bonus :)

Trochu respektu prosím ...

A proto prosím respektujte, že vyžaduji, aby děti jedly to, co se jim dá ... žijeme si v přepychu, žijeme si v luxusu. Je obrovský výběr všeho a vše je jen o penězích. Ale představte si, kdyby tento luxus nebo přepych skončil ... co pak?

Jen vybrané pochutiny

Z principu neděláme jídla, která dětem nechutnají. Náš jídelníček je složen z jídel, která děti mají rádi, nebo by měly mít rádi. A navíc, patří do vyváženého jídelníčku. Takže pěkně masíčko, lušteninky, zeleninka, atd. :)

Starého psa novým kouskům nenaučíte

Jsem už holt takový. Doma mi to taky funguje a bude to fungovat i u vás. Možná vás za to dítě nepochválí hned, ale za pár let budou vidět plody vaší-naší práce :) Představte si, jak vaše dítě najednou bydlí na Intru a konzumuje jídlo v jídelně Intru? Vím z vyprávění, že to pak odmítají děti jíst. Nebo si vezměte, kdyby vás syn měl jít na vojnu? To by bylo překvápko :) Tati, maminko, mě tady nechutná, pošlete balíček :) Pěkně se vám to pak prodraží :)

Tolerance k lumpačení

Ke zlobení jsme tolerantní. Víme, že děti zkrátka zlobí. No jinak. Oni ani nezlobí, jen se chovají jako děti. A kde je ta pomyslná hranice mezi projevem dětskosti a zlobením? Ty se zkrátka musí nastavit a následně naučit :) A proto tu jsou taky dětské tábory :) Poznat hranice. Poznat řád. Poznat normy a zapadnout. Vašim dětem dáváme prostor pro zlobení. Ale taky vymezujeme prostor, kdy se zkrátka nezlobí. Víme, že náš tábor dětem prospívá. Vytváříme dětský svět plný rozmanitého programu, který aby klapnul, potřebuje trochu dětské fantazie, zlobení, ale i kázně.

Váš partner pro výchovu, hraní a bláznění, HV/HB