Vážený čtenáři,
každý rok nám nachystá nějaké překvapení (které s pokorou bereme jako novou zkušenost) a my se rozhodli o nich vtipně rozepsat. Nechceme jen pobavit, ale chceme také trochu vychovat. Na našem táboře je, ať to zní jakoliv podezřele nebo divně, pomoci i mírně do-vychovat svěřené děti. Často se ale musí začít tam, kde by to nikdo na dětském táboře nečekal, a to rovnou u rodičů :)
Budete se možná divit, ale občas nám dají rodiče dětí pěkně zabrat. Mnohdy více než ty děti. Zvládáme se postarat a někam posunout 4x cca. 100 dětí ročně, ale pár rodičů ne a ne pochopit, co se od nich očekává.
Standardně nejhorší období je pár dnů před táborem. Rodiče místo aby věnovali pár minut pozornosti čtení dostupných informací raději zvednou telefon, volají a ptají se na děsně důležité věci. Když se volajícímu odpoví, že by bylo dobré, aby si přečetli tu jednu jedinou konkrétní stránku (informace k odjezdu), cítí se dotčení a ještě hubují, jak jsme neochotní. Prosím vás ... my pár dnů před táborem děláme obrovské nákupy, přípravy, balíme vybavení, naskladňujeme, jezdíme od čerta k ďáblu a opravdu nemáme čas a někdy ano, ani energii odpovídat na otázku, odkud jede autobus :)
Nejsme hrubí, neochotní nebo namyšlení. Jsme zkrátka jen velmi zaneprázdnění a unavení. To je rozdíl :) Tábor, jako je ten náš, se připravuje celé měsíce a je za námi hodně práce. Zkuste nám pomoci tím, že nám nepřiděláváte další, i když drobné, starosti a vyrušení.
Ale co je to malé vyrušení oproti některým rodičům, kteří si z našeho tábora dělají doslova holubník a nemohou pochopit, že tu máme pravidla, podmínky a podobně a neustále si myslí, že budeme skákat podle nich. Nevím, zda jsou na to zvyklí, ale na našem táboře se skáče podle nás :) My nejsme lokajové. Nejsme poskoci nebo sluhové. Jsme lidi, kteří pro vaše děti připravili zábavu, bezpečné podmínky, hry a soutěže, trochu té výchovy a tak. Jsme partneři. Tedy rozhodně partneři, kteří oproti rodičům nemají menší práva :) Své povinnosti známe. A jsme připraveni si je plnit. Jako ilustraci můžeme uvést třeba návštěvy některých rodičů v průběhu tábora (protože rodiče mají přeci svá práva), volání na tábor v 6:51 (protože rodiče mají svá práva), neohlášené vyzvednutí dítěte v půlce tábora (protože rodiče mají svá práva) a mnoho dalších historek, které zase končí našimi právy, například v dalším roce nemusíme autorizovat přihlášku, když už přeci víme, jaké zbytečné starosti nám/vám to přinese a způsobí.
A ze všeho nejvíce milujeme, když nám rodiče přikazují, jak a co máme dělat. Necháme si poradit nebo sdělit jiný názor, ale rozhodnutí nechávejte na nás. Opravdu si tábory děláme podle svého. Jestli máte pocit, že to umíte lépe, prosím ... založte si vlastní dětské tábory :)
Možná se může rázem zdát, že jsme partička neochotných lidí, kteří nechtějí dělat pro nikoho nic. Tak to právě není. Děláme na sobě uzle, abychom se postarali o ty, pro které to děláme. A těmi jsou právě děti. Děti jsou naší prioritou. Ačkoliv rodič může nabýt falešného dojmu, že i on je náš zákazník a tudíž náš pán. Z naší služby má profit vícero skupin. Děti, dospěláci, rodiče, dodavatelé. Ale našimi zákazníky jsou jen a jen děti, které nám svěříte na táborový pobyt.
Všimněte si už v názvu ... LETNÍ DĚTSKÝ TÁBOR. Ano, je to jen a jen o dětech :)
Pro vaše děti uděláme maximum. Tedy, pokud si to zaslouží. A že nám občas na tábor přijede pár výrostků ... Po kom ty děti asi jsou?! No, hned zkraje na to vždy přijdeme. Je pravda pravdoucí, že jablko nepadá daleko od stromu. Naštěstí, tyto věci už s přehledem řeší táborový řád. Dítě se má chovat slušně, kamarádsky, nemá nic ničit, má jíst, má si hrát, má odpočívat, má poslouchat, bez dovolení se nemá vzdalovat a podobně. Většina dětí to zvládne za pár dnů. Ale co ta neposlušná menšina? No a když to pak voláte domů, že máte kázeňský problém a rodič místo aby s otevřenou myslí naslouchal, začne na vás řvát ... konec rébusu! Řešení hádanky je na světě :)
Celá naše táborová parta, tj. táborová prima Bandička jezdí na tábory pro radost. Tábory neděláme pro zisk. Ano, toto píše hodně táborů, ale opak je standardně pravdou. Ale u nás tak tomu opravdu je. Každý rok děláme nemalé investice. Každý rok dáváme 2x více peněz do jídla než jinde. Každý rok cpeme každou korunu do programu a každý rok se snažíme po táboře skončit s nulou na účtu. Chápeme to tak, že vybrané peníze mají sloužit na realizovaný tábor a jsou určeny dětem, které jsou přihlášené. To je také důvod, proč například deseti rodičům, kteří stornují pobyt před táborem, nemůžeme vracet všechny peníze (jak by tedy rodiče byli nejraději). Není z čeho brát. No a nebo omezíme program, kvalitu jídla, vypustíme někoho z návštěv a vytvoříme si tak finanční rezervu, ze které pak můžeme vracet více rodičům, protože jejich dítě si něco zlomilo, když dělalo kraviny (omlouvám se těm, kteří za to opravdu nemohli). Ne. Děláme to prostě jinak. Podmínky znáte předem a víte do čeho jdete. Ale pak nás zase nebaví poslouchat, jací jsme zloději a tak .... Lidičky, chceme to opravdu dělat pro radost a potěšení. Neberte nám ten poctivý táborový svět, který stojí za to udržet. Nebo raději chcete poslat příště dítě s nějakou cestovní agenturou, kde to z pravidla stojí za prd? :)
A jak jsme na tom s výchovou? Je pěkné neustále poslouchat, jak dnešním klukům chybí vojna, ale rodiče ho nepošlou ani na tábor - on by to přeci nezvládl, a proto, doma bude! A když pošlou, tak jen za pře-výchovou. Prosím, to jsou individuální případy. A to je i důvod, proč třeba nebereme děti s ADHD. Často to jsou jen špatně onálepkované děti. Místo cedulky na čele "Jsem nezvládnuté a nevychované dítě" mu rodiče zařídí cedulku "Mám ADHD", která funguje trochu i jako výmluva v okolí dítěte. Ano, nemoc zvaná ADHD existuje. Ale ne v takovém rozsahu. Ne nadarmo jako hlavas říkám, že ADHD lze vyléčit vařečkou. Jen se musí zjistit, zda seřezat dítě nebo rodiče :)
Často až na našem táboře děti poznají nějaký řád, povinnosti a očekávání, která musí splnit nebo dodržet. A jsou pak v nemalém šoku. Cože? Já musím děkovat? Cože? Já musím říkat prosím? Cože? V místnosti se nenosí čepice? Cože? Ono je slušností pozdravit?
Jablko. Strom. Gravitace. Pamatujete ještě na příměr o pár odstavců výše?
A co nám pomáhá to vše zvládnout? Především nastavená pravidla a chuť to zvládnout. Vždy se s tím nějak popereme a zvládneme to. A proto prosíme, dodržujte naše pravidla a pomozte nám nám to vše zvládnout. Spolupracujte s námi s pochopením a se snahou vytvořit nové dětské zážitky, zkušenosti a podobně. A my slibujeme, že se rozkrájíme, aby děti prožily ten nejkrásnější dětský tábor.
Chceme jít dětem příkladem a proto ani já, jako HV/HB, nenosím u sebe telefon. Možná detail. Ale detaily skládají celek. Telefon neustále zvoní, zvoní a já se pak nemohu kvůli zvonění soustředit na to, co mám zrovna řešit - dodavatele, návštěvu, kontrolu, vyhodnocení celotáborovky, přípravu večerního programu atd. A proto můj telefon někde leží a když náhodou potřebuji, podívám se na něj a zjistím, kdo co potřebuje. V průběhu tábora nevolám zpět. Často to jsou marketingové výzkumy nebo zbytečnosti, které netvoří mou táborovou prioritu. I moji zákazníci vědí, že mi mají v průběhu tábora poslat SMS. Další variantou je, že telefon zvoní, když se děje na táboře něco důležitého, tj. rozhodně důležitějšího. Například v kuchyni pomáhám slejvat brambory. No jasně, povíte si. Položí kastrólek a jde se věnovat telefonu. Ne ne. Kastrólek má i s bramborami a s vařící vodou přes 70-80 kg a táborové jídlo pro děti je priorita numero uno. A takové kastrólky děláme dva :)
Děje se něco důležitého? Napiště stručnou SMS. Ono se pak sdělení dá pročíst znovu a znovu a nemusím vzpomínat, co jsem komu řekl, slíbil nebo měl vyřešit. Dle odborných studií dokáže jedno kratinké vyrušení rozhodit soustředění i na 30 minut. No a na táboře to platí dvojnásob. No a pak tu máme problémy se signálem. Zrovinka na Velíně je nejhorší signál mého operátora. A já nemám čas při každém zazvonění běhat na konec tábora, abych měl čisté spojení. Rád si najdu čas na důležité věci. Slibuji. A vy mi zase slibte, že budete psát jen v důležitých situacích.
Zde je přehled časů, kdy je úplně nejhorší volat HV/HB na tábor:
No a nyní mi sami řekněte, kdy je nejlepší mě vyrušit? :)
Návštěvy rodičů jsou na táboře zakázány. Není to proto, že bychom si neradi povídali nebo poznávali nové lidi, tváře a příběhy. Je to především z důvodu bezpečnosti a ochrany zdraví. Upřímně. Občas se nám po táboře prochází cizí člověk z okolí, co se chce podívat kam jezdil na tábor jako malý a nebo je to oprsklý místní, který si myslí, že se může procházet, kde se mu zlíbí. Cedule s nápisy Soukromý pozemek nerespektuje. No a podle toho taky narazí. Upřímně, ptát se každého kdo co tu chce, je ztráta drahocenného času. Prostě, pryč s ním. No a abychom se nechovali ošklivě i k vám, nebo nevysvětlovali jinému dítěti, že za ním rodič nepřijel, neřešili zda si rodič bez nároku styku s dítětem může přijet pro dítě a podobně, prostě máme obecný, plošný a striktní zákaz návštěv. Když už po domluvě jedete za námi na tábor, chovejte se jako každá jiná slušná návštěva. Zavolejte, že jste u brány a někdo si pro vás přijde. Ano, někdy je to trochu delší čekání, ale zase, máme na starosti více jak 100 dětí a vše má svou prioritu. Rozhodně, když o vás víme a čekáme vás, vše probíhá klidněji, vstřícněji a organizovaněji. Ne jako před lety maminka, která si přijela pro dítko a moc se divila, že je na celodenním výletě a musí si počkat do večera. A to jen proto, že nedala ani ze slušnosti v předstihu vědět. No to jsou mi jednání na úrovni. Ale, ona se ta maminka vybarvila hned .. chudák dítě i manžel ... nic ve zlém, to jsou manželova slova :)
Balíčky! Nekonečné téma. Prosím vás, milí rodičové, babičky, tetičky. Děti na našem táboře mají co jíst. Není třeba posílat suroviny na bramborový salát. Tím spíše, pokud ve vaší receptuře je měkký salám. Je krásné, když salát hraje všemi barvami, ale o zelenou se stará okurka a ne gothaj :) Na tábor posílejte přiměřené balíčky. Jedna sůša, jedna čokoška, pytlík bonbónů, tričko, psaní a stačí :) Raději pošlete dva menší balíčky, než jeden mega :) A už vůbec se nesnažte posílat nějaké zakázané věci jako mobily, nabité baterie k mobilům a podobně. Zase. Buďme k sobě upřímní. Z důvodů opatrnosti a špatných zkušeností se balíčky rozbalují před vedoucím. A co se stane, když se najde baterie k telefonu nebo solární nabíječka? Co to napoví? Někteří z našich dospěláků jsou možná mladí, ale nejsou včerejší :) Na druhou stránku ... občas jsou z toho výborné historky na poradu. Takže vlastně ... děkujeme :)
No .. tak já se trochu vykecal, odpočinul a jdu zase zvedat telefony a radit rodičům, že informace k odjezdu naleznou na stránce Informace k odjezdu. Je to frustrující, říkat to pořád dokola a dokola. Tím spíše, když jste vše dostali do emailu, na jehož základě byla provedena platba, takže jste ho prostě museli dostat. K tomu ve smluvních podmínkách které jste jistě četli, protože jste je zafajfkovali, je napsáno, že veškeré informace k odjezdu budou na stránce a nikde jinde.
Chvílemi si připadám jako Don Quijote de la Mancha v okamžicích boje s větrnými mlýny :) A nebo jako Svěrák z Jáchyme hoď ho do stroje
... je to marný, je to marný, je .. to .. marný :)
A připomínám, tato stránka vznila pro zasmání a jako součást mé duševní hygieny. Tak to tak berte! Hlavně s humorem!
Naše letní dětské tábory v táborové sezóně 2023 nabízejí poslední volná místa. I. turnus obsazen. III. a IV turnus téměř obsazen. Největší výběr nabízí II. turnus. Kdo má zájem o náš letní dětský tábor, nesmí už zaváhat :)
Pro naše tábory hledáme poslední dva nebo dvě vedoucí oddílu a jsme jinak komplet :) Kdopak rozšíří řady našich veselých, vtipných, pohodových a zároveň zodpovědných vedoucích? :)
Pro poslední přihlášení děti jsme připravili akci a slevičku :) Kdo má tedy ještě zájem o letní dětský tábor Klubu 112 v roce 2023, může tak stihnout poslední volná místa a ještě mít slevu :)
Hledáte pro dítě kvalitní letní dětský tábor?