Manuál na dítě pro rodiče

Stránka Manuál na dítě pro rodiče se připravuje. Děkujeme za pochopení.

Většina z táborové Bandičky nejsou pedagogové nebo specialisté na výchovu. Ano, i tací se u nás najdou. Ale většina z nás jsou praktici, kteří s dětmi přicházejí do kontaktu jako rodiče, kamarádi, občané na ulicích nebo právě na táborech, kde mají možnost pozorovat plody výchovy i nevýchovy. A proto tu také je tato stránka Manuál na dítě pro rodiče. Nejsme schopni, tedy alespoň ne v tuto chvíli, vydat ucelenou odbornou publikaci, ale jsme schopni popsat nějaké časté chyby, které máme právě možnost pozorovat na táborech, když se staráme o naše/vaše děti. Vše prosím berte s nadhledem, ale rozhodně se nad vším zamyslete. Třeba dojdete k jinému závěru než my a o tom to třeba je nebo bude.

Znáte knížku Malý tyran od Jiřiny Prekopové? Ne, tak v tom případě doporučujeme sehnat a jedním dechem přečíst. Právě tato kniha nás utvrzuje v tom, že náš přístup je správný a mnoho rodičů si jen v budoucnu zadělává na nemalé problémy a útrapy rodičovského života. 

Když se ti tam nebude líbit, napiš a já si pro tebe přijedu

Nejeden rodič posílá své dítě na tábor poprvé. Logicky má obavy, jak to ten jeho fouňa, prcek, miláček, mazlík, princezna, uličník a podobně zvládne. Jasně. Jedna věc je ho přihlásit. Druhá zaplatit. Pak ještě sbalit no a ve finále přesvědčit, aby třeba nastoupil do autobusu. Zažil jsem toho už hodně. I třeba chování asi desetiletého kluka, který kopal do dveří otcova auta, že na tábor nenastoupí. Chápu že doba je vlídná a přeje diplomacii, ale nechat si kopat do auta? Samozřejmě to není nejlepší přístup jak docílit svého. Rodičům pobyt propadl, protože dítko prostě odmítlo nastoupit a zúčastnit se. Oči pro pláč. A ještě okopané auto? Jako vážně? Co měl takový rodič udělat? Slíbit, že když to zkusí a napíše, že se mu tam nelíbí, že si pro něj hned přijede? Druhý extrém.

Dětské tábory obecně patří do mimoškolní výchovy a volnočasopvých aktivit, kde se mimojiné trénují i sociální dovednosti. Je prokázáno, že děti, které takto někam jezdí, lépe navazují přátelství a projevují lepší sociální návyky. Zrovna i na toto téma budeme dělat ve spolupráci s ZUBOZem vlastní výzkum. Ale to jsem odbočil. Dítě by mělo umět poslouchat své rodiče. Neříkám, že dělat mu něco proti jeho vůli je v pořádku, ale dítě by mělo umět prožít nějakou dobu od rodičů mimo domov. Je to praktické i výchovné. Jak se má jinak naučit se osamostatnit, když nejdelší časový úsek mimo maminčinu sukni a tátovu ochranářskou ruku je ve škole. Když už ale dáte takový slib, musí se dodržet. Logicky. Sliby se přeci dodržují. Problém ale tkví v tom, takový slib vůbec učinit. Co tím vysílám svému dítěti? Vlastní obavu, že se mu tam nemusí líbit? Jak to dítě asi naprogramuji? Hele, až se ti tam přestane něco líbit, napiš, sedám do auta a vyrážím. Každé dítě chce být raději doma, protože to je pro něj jistota. Opravdu chcete mít doma takovou bábovku, který v okamžiku prvního problému potřebuje domů? Samozřejmě jsou i okamžiky, kdy je dobré si pro dítě třeba na tábor přijet. Ale takto motivovat dítě, aby jelo na tábor a ještě mu dávat do rukou trumfy? Nebylo by třeba lepší "Pokud se ti tam náhodou přeci jen nebude líbit, příště vybereme jiný tábor." Nebo "Věřím, že to zládneš a ještě si tam najdeš mnoho kamarádů a naučíš se něco nového." Ono je prostě mnoho možností, jak si s touto situací poradit, ale čas od času rodič sáhne po té nejhorší kuchařce a my pak třeba na táboře kolem toho lítáme dva dny.

Stránka Manuál na dítě pro rodiče se připravuje. Děkujeme za pochopení.